Co se mi líbí a nelíbí na životě v San Diegu

V San Diegu už jsme strávili 7 měsíců, což je dle mě s lehčím přivřením očí snad alespoň trochu dostatečný čas na to zhodnotit, jak se zde žije a porovnat, jaký je například rozdíl mezi životem zde a v Česku :). Rozhodl jsem se proto sepsat bodově a samozřejmě i subjektivně věci, které se mi na životě v Jižní Kalifornii líbí a taky naopak nelíbí.

plusy

počasí – tady asi není třeba co dodávat. Kdo moc nemusí zimu tak jako já, bude si v San Diegu připadat jako v ráji. Říká se, že San Diego (zejména jeho přímořské oblasti), mají nejlepší podnebí na světě a mezi Američany bývá označováno jako „America’s finest city“. Něco už jsem v životě procestoval a nemůžu nesouhlasit. Průměrná roční teplota je 17,58 stupňů, s tím, že narozdíl třeba od Floridy nejste vystaveni nepříjemné vlhkosti, kdy si připadáte spíše jako v prádelně. Právě vlhkost je podle mě totiž alespoň pocitově důležitější než teplota samotná. Znáte ten pocit, když se v dusných letních dnech v Praze nemůžete ani pořádně nadechnout? Tak přesně ten pocit v San Diegu a obecně v celé Kalifornii nezažijete :).

příjemní lidé – toto platí asi pro USA obecně, ovšem v San Diegu je tento jev podle mě ještě o něco viditelnější. Dle mého názoru je to kombinací již zmíněného počasí a především pomalejšího a jednoduššího stylu života. Narozdíl třeba od Los Angeles, kde máte dojem, že půlka města se chce stát filmovou hvězdou, v San Diegu naopak lidé příliš nic neřeší (říká se, že San Diego je takový americký ekvivalent australského Sydney). Moc je nezajímá, co nosíte na sobě, jakým autem jezdíte, ani co děláte. Což je například i oproti Praze, kde má spousta lidí potřebu se módit i před vyhazováním odpadků do popelnice, příjemná změna. Není problém se s kýmkoliv zastavit na ulici a poklábosit na nějaké jednodušší denodenní téma (schválně zmiňuji jednodušší, protože se k tomuto bodu vrátím ještě v mínusech). Lidé se na ulici zdraví a povídají, to samé v obchodech. Matně vzpomínám, kdy jsem narazil na otrávenou prodavačku/prodavače a člověk si na toto vše velmi rychle zvykne.

Toto vše jsou zdánlivě povrchní maličkosti, které ovšem vše v konečném důsledku dokáží zlepšit váš běžný den.

oceán, venkovní aktivity, příroda – jeden z hlavních důvodů, proč jsme si vybrali právě San Diego, jsou především možnosti venkovního vyžití. Ráno si přivstanete a okolo 7 ráno už  jste se surfem ve vlnách, okolo vás skáčou delfíni nebo se vedle vás občas vynoří lachtan a podobně :). Potom pořádně popracujete, odpoledne si jdete zahrát beach volejbal a poté se jedete třeba projet na kajaku a tak pořád dokola.

Pro toho, kdo hledá extrémně rychlý velkoměstský život ala New York (8,5 milionů obyvatel), San Diego (1,4 milionů obyvatel) určitě není (byť i v tomto udělalo v posledních letech obrovský pokrok a centrum, které je plné mrakodrapů, stylových podniků a městských čtvrtí jako Little Italy, East Village, North Park nebo Hillcrest je momentálně dle mě na mnohem lepší úrovni než třeba centrum Los Angeles, kam bych třeba po setmění nešel – byť i LA se v tomhle za poslední roky velmi zlepšilo). V okolí SD je taky spousta přírodních rezervací, národních parků, kaňonů a je pořád co objevovat.

velmí nízká kriminalita – další z věcí, kterou jsem zmiňoval v předchozím blogpostu. Narozdíl od dalších velkých kalifornských měst jako Los Angeles nebo San Francisco, má San Diego velmi nízkou kriminalitu, což je podle mě způsobeno i tím, že ve městě je sídlo mariňáků a taky speciálních jednotek Navy Seals (v San Diegu je největší tichomořská flotila Spojených Států). V San Diegu není problém se jít večer projít kamkoliv, což je věc, která třeba pro Los Angeles rozhodně neplatí. Ostatně tuším hrozivých 294 vražd jen za rok 2016 mluví za vše. V San Diegu nejsou až na část Logan Heights v podstatě žádné nebezpečné gangy, naopak zkuste se jít projít v noci po Los Angeles a často si budete klást otázku, jak je něco v takto vyspělé zemi vůbec možné.

stále relativně levné – v americkém měřítku patří San Diegu k velmi drahým městům. V měřítku měst, které dnes například nejvíc lákají ajťáky a generaci milleniálů na tom už tak špatně není. San Francisco, Los Angeles, Boston, New York. To vše jsou města která jsou nepochybně na život dražší a přitom dle mě nabízí nižší kvalitu života.

životní styl a  La Jolla, Del Mar, Encinitas, Carlsbad, Solana Beach – všechno neskutečné nádherné plážové lokality, které dle mě zachycují idylickou Kalifornii, tak jak si ji většina lidí představuje.

Surf, code, enjoy some hippie time and repeat. A typical day in Encinitas 🌅 pic.twitter.com/ZHdZLRVu5e

— Michal Ptacek ⚡ (@ptacekmi) August 25, 2017

jídlo: Fish taco, fish taco a ještě jednou fish taco. Kdo jednou ochutná, pochopí 🙂

byznys: v centru San Diega začíná v posledních 5 letech vznikat velká technologická komunita a spousta světových technologických gigantů jako Google apod. zde začíná stavět své komplexy, kam přesouvá lidi z prozatím více známějších lokalit jako je San Francisco a podobně. Důvod je jasný, levnější pracovní síla a velká síť technologicky zaměřených talentů/absolventů z místních univerzit. Ve WSJ jsem nedávno četl, že San Diego chrlí v posledních letech více absolventů technologických oborů, než celé Silicon Valley, což je do budoucna dost zajímavý údaj. Zaměstnavatelé zde navíc alespoň prozatím nemusí soupeřit s tak velkou konkurencí jako například v San Franciscu, kde se o jednoho programátora přetahují desítky velkých firem s neomezeným budgetem. Se svojí firmou tady zkrátka můžete být mnohem větší štikou v rybníku.

Zajímavostí jinak je, že San Diego je už několik let americkou jedničkou ve světě biotechnologií.

mínusy

lidé – Teď to vypadá, že si protiřečím, jelikož jsem stejný bod zmínil jako jeden z plusů, ale pokusím se vysvětlit. V San Diegu není opravdu problém se začít bavit na ulici s kýmkoliv, aniž byste byli označeni za podivína.  idé se zdraví, povídají si ve frontách v obchodech, usmívají se. Co se mi strašně moc líbí, je aktivní zapojení seniorů do dennodeního života a to ať už po sportovní nebo kulturní stránce. Starší lidí vidíte běhat na pláži, večer je zase potkáte s o 2 generace mladšími lidmi v baru na víně. To je věc, kde podle mě v Česku stále hodně zaostáváme a přiznám se, že když vidím ustarané, v tom horším případě zapšklé obličeje českých dědečků a babiček v Praze, je mi z toho dost smutno, byť si myslím, že i u nás doma se to pomalu, ale jistě v tomto směru mění k lepšímu. Jenže problém v San Diegu nastává v případě, že chcete s někým probrat nějaké složitější, závažnější téma, kde hrozí možnost nějakého většího střetu názoru. To je totiž něco, co alespoň dle mého názoru Američané příliš nemusí. Rád často až netaktně říkám, co si myslím, jenže co v Česku může působit pouze jako netaktnost nebo upřímnost, je v Americe totální asociálnost, kdy se lidé zarazí a opravdu přemýšlí, zda je vůbec možné, že jste takovou myšlenku vykřkl nahlas. Jinými slovy v Česku i přes nasrané obličeje víte vždy, na čem jste, v Kalifornii nikoliv.

Stejný problém je dle mě s navazováním hlubšího kamarádství, byť chápu, že toto je velmi ovlivněno 2 důležitými faktory.

• Lidé se zde totiž často stěhují a například oproti východnímu pobřeží USA, kde rodiny žijí po generace, zde není tak velká  tradice.
• zatím krátká doba, kterou zde jsme. Přeci jen i v Česku si kamarádský kruh tvoříte několik let a spoustu kamarádů máte v podstatě od školky. I přesto si troufnu říct, že Amerika obecně má v tomto ohledu pár specifických a dle mě negativních věcí. Lidé jsou zde extrémně nespolehliví. Často se například stává, že se s někým seznámíte, následně si domluvíte oběd na konkrétní den/čas, načež po pár dnech zjistíte, že na oběd daná osoba nedorazí, protože jste si to předtím ještě 10x nepotvrdili. Je vtipné, že podobnou zkušenost mají snad všichni Evropani, které jsme zde potkali 🙂

servis, veřejné služby a doprava – další určitě hodně subjektivní věc, ale opravdu si stojím za tím, že veřejné služby jsou alespoň z mé zkušenosti v Praze na lepší úrovni. Začít bych mohl třeba veřejnou dopravou, která je v San Diegu prostě ostudná. Jezdí zde autobusy, které vás však do 7 mil vzdálené lokality přepravují 2.5 hodiny. Silnice jsou v horším stavu než ty v Česku, kdy jízda opravdu připomíná pověstný tankodrom (a to navíc v Jižní Kalifornii nebojují se zimou a zamrzající vozovkou) a lichotivou známku si určitě nevyslouží ani americká pošta, která se s doručováním opravdu nepáře, čehož výsledkem je to, že se nám polovina zásilek někde ztratila 🙂 Mám pocit, že v Americe obecně fungují věci skvěle, pokud jsou v soukromém vlastnictví. Jakmile se do nich montuje stát, je to horší.

chudoba – platí opět spíše pro celé Spojené Státy. Vždy jsem se považoval za pravicového voliče, razícího názor, že každý má tak trochu to, co si zaslouží. Jinými slovy, když poctivě pracujete, nemůžete přeci nikdy skončit na ulici. Teď už vím, že opravdu není rozumné takto generalizovat a za těch několik posledních měsíců jsem v přemýšlení „sklouzl“ trochu doleva. V USA jsem si totiž uvědomil, jak lehké je díky americkému individualistickému přístupu pro spoustu lidí padnout na opravdové dno a už se z něj opravdu nevyhrabat. Bavil jsem se spoustou „obyčejných“ lidí, například taxikářů, kdy mi v podstatě všichni potvrdili, že mají ve svém okolí nějakého známého, který skončil určitou shodou okolností na ulici. Ostatně jak mi řekl jeden Američan, kterého jsem zde poznal „Většina Američanů je 2 výplaty od bankrotu“.  Když se něco podobného stane v Evropě, je velká šance, že se o vás stát, či příbuzní postarají. Zde naopak v těchto případech opravdu nikoho nezajímáte 🙁  Výsledkem jsou tak ulice plné lidí bez domova, což je samozřejmě umocněno tím, že v San Diegu je celoročně teplé počasí. Dalším problém je velké množství psychicky nemocných lidí pobíhajících „volně“ po ulici, což je důsledek několika velmi špatných starších rozhodnutí amerických politiků. To vše platí i pro Los Angeles a především San Francisco, kde je tento problém ještě extrémnější, ale o tom až v příštím blogpostu.

bez auta ani ránu – tímto trochu navazuji na předchozí bod, každopádně jedna z nejpodstatnějších věcí, kterou v Kalifornii člověk potřebuje, je auto. Americká města obecně, až na 4 výjimky: New York, Chicago, Boston a San Francisco, nejsou na pohyb bez auta stavěné. Výsledkem jsou pak obrovské zácpy na silnicích a omezení chůze na minimum, což se snažím například já kompenzovat tím, že sportuju ráno i večer :). Situaci podle mě nezlepšuje paradoxně ani momentální trend „sdílené ekonomiky“, kdy se vždy utvrdím v tom, že to s ní není ve výsledku tak růžové, jak se nám v médiích tlačí. Téměř každé 4 osobní auto má na skle nalepenou samolepku přepravních služeb Uber/Lyft. Dochází tak k dost neregulovanému/přecpanému trhu, který místo toho aby městu odlehčil, způsobuje ještě větší chaos a zácpy. Uber/Lyft řidiči, totiž obvykle krouží ve svém prázdném autě v nejvytíženějších časech v těch nejvytíženějších lokalitách a čekají na zákazku. Co to způsobuje si asi dokážete představit, byť teď čekám, že mě fanatičtí příznivci sdílené ekonomiky rozcupují 🙂

Abych to celé nějak stručně zakončil, San Diego můžu za sebe jako místo pro život nebo i dovolenkovou destinaci 100% doporučit, zvlášť pokud se dokážete odprostit od těch několika maličkostí, které jsem zmínil. A tak je to podle mě všude, včetně Prahy, která pro mě i přes všechny krásy San Diega asi už navždy zůstane tím nejlepším městem pro život. Ale o tom zase v dalším blogpostu 🙂

 

komentáře